Charakteristika fondu výtvarného umění
Historický vývoj a obecná charakteristika fondu výtvarného umění
Obrazový fond Městského muzea Česká Třebová
Z hlediska kvantitativního tvoří tato část přebohaté kolekce sbírkových předmětů českotřebovského muzea jen její nepatrný zlomek, když z celkového počtu asi 60 000 položek náleží do obrazového fondu jen pouhých 768 evidenčních čísel. Kvalitativně jde však o soubor, který má svou zajímavost.
Zdá se, že obrazový fond vznikl původně spíše nahodile, z příležitostných darů obyvatel Českotřebovska či jiných muzejních sympatizantů a také občasnými nákupy osvícených muzejníků. Systematičtěji je budován až ve druhé polovině dvacátého století. Začátkem šedesátých let do něj přibyla zkonfiskovaná sbírka českotřebovského obchodníka Josefa Gzíla, živnostníka, komunistickým režimem odsouzeného za údajný nezákonný prodej svých uměleckých děl. J. Gzíl shromažďoval obrazy, kresby i grafiky autorů zejména devatenáctého i dvacátého století (s několika přesahy do století osmnáctého), a to zejména tradičnějšího výtvarného názoru. S touto kolekcí výtvarných děl přibyly do českotřebovského muzea její nejcennější kusy.
Od devadesátých let dvacátého století se utváření tohoto fondu důsledně podřizuje sbírkotvornému programu muzea. To v praxi znamená, že akvizice směřují k výtvarníkům spjatým s Českotřebovskem, případně k pracím, které zpodobují konkrétní krajinu nebo osoby s tímto regionem souvisejícím.
K nejstarším dílům fondu náleží olejomalba Zvěstování, kterou neznámý malíř vytvořil někdy v průběhu 16. století (11-A-318). Pravděpodobně ze století 17. pochází malba na plechu zpodobující Madonu s dítětem (11-A-275), snad barokní kopie staršího renesančního obrazu. Malířství století osmnáctého je ve sbírce také zastoupeno několika kusy. Za zmínku stojí polopostava Svaté Barbory (11-A-192) či Portrét starce (11-A-18). Uměleckých děl z následujícího, devatenáctého století významně přibývá. Jejich kvalita přirozeně značně kolísá. Vedle projevů spíše lidové tvořivosti sem náležejí práce regionálních malířů (Fiala, Jankele), ale také malby či kresby takových osobností, jako byl Bedřich Havránek (Krajina v Holandsku, 11-A-38, Krajina, 11-A-94), Josef Mánes (Na panském sídle, 11-A-70), Quido Mánes (Japonka, 11-A-90), Beneš Knüpfer (Moře s racky, 11-A-15), Antonín Chittussi (Krajina v podvečer I, 11-A-283, Krajina v podvečer II, 11-A-303), a další.
První polovina století dvacátého rozhojnila muzejní fond řadou dobrých děl z ruky Aloise Kalvody (Les, 11-A-45), Františka Kavána (Náladička od nás, 11-A-251), Vratislava Nechleby (Autoportrét, 11-A-123, Dívka s vavřínem, 11-A-117), Jakuba Obrovského (Olivy, 11-A-338, Krajina u moře, 11-A-76) a ovšem grafických listů a kreseb Maxe Švabinského. Také díky jeho vazbám ke Kozlovu, kam jezdíval dvě desetiletí k rodině své první manželky Ely rozené Vejrychové, zůstala Švabinského tvorba v regionu Českotřebovska značně oblíbená. Větší kolekci představují ještě i kresby a malby českotřebovského rodáka Františka Formánka, sochaře a aviatika, který v tomto městě prožil většinu života. Tyto práce – jde hlavně o uhlové figurální kresby a drobné akvarely krajin – pocházejí z pozůstalosti umělce.
Nemalou část fondu představuje tvorba současných výtvarníků spjatých s Českotřebovskem původem nebo životem. Kresby, malby i grafické listy Stanislava Víši, Karla Tomše, Jarky Bittla, Marty Demlové, Martiny Novotné, Bohuslava Špačka i dalších dokládají podobu neutuchajícího výtvarného života regionu.